Jak si uzly mezi sebou předávají data? Protože nemáme sdílenou paměť, je způsob, jakým si předáváme zprávy, důležitý pro korektní chování systému.

K implementaci komunikace v distribuovaném systému používáme abstrakce v podobě komunikačních modelů.

Je důležité rozdělit systém ve kterém komunikace probíhá a náturu jakou v tomto systému má komunikace předpoklady. modely časování (timing models)

Typy komunikací

Komunikace v distribuovaných systémech se dělí podle synchronnosti, vazby v čase, adresování, záruk doručení a pořadí – a každá volba přímo ovlivňuje konzistenci, stavovost a spolehlivost distribuovaného systému.

Synchronizace (Časová vazba)

Tady se rozhodujeme, jak moc jsou odesílatel a příjemce svázáni v čase.

Synchronní komunikace (blocking)

Jak to vypadá: Odesílatel pošle zprávu a zastaví svou činnost, dokud nedostane odpověď nebo potvrzení.
Příklad: RPC, HTTP Request/Response.
Výhoda: Snadno se programuje (vypadá to jako lokální kód). Okamžitě víš, jestli to prošlo.
Nevýhoda: Tight Coupling (Úzká vazba). Pokud je server nebo síť pomalý, klient zamrzne. Celý systém se zpomalí na rychlost nejpomalejšího článku.

Asynchronní komunikace (non-blocking)

Jak to vypadá: Odesílatel pošle zprávu a okamžitě pokračuje v práci. Odpověď (pokud je třeba) zpracuje, až přijde (pomocí callbacku nebo přerušení).
Příklad: message queues (RabbitMQ, Kafka), One-way RPC.
Výhoda: Loose Coupling (Volná vazba). Odesílatel je nezávislý na rychlosti příjemce. Systém lépe škáluje.
Nevýhoda: Mnohem složitější na programování (musíš řešit stavy, co když odpověď nepřijde nikdy, co když přijdou v jiném pořadí).

Adresace (prostorová vazba)

Tady řešíme, komu to posíláme.

Unicast (1:1)